• Ipsos

Volební výzkumy a prezidentské volby v USA: střelba naslepo?

Aktualizace: lis 23


„Nechci červené ani modré státy, chci spojené státy“. Těmito slovy nově zvolený prezident Joe Biden odolával náporu nadšených ovací při svém oficiálním vítězném projevu ve východoamerickém městě Delaware. Ve stínu diskuze o rozdělené společnosti a obvinění ze zfalšování voleb ze strany úřadujícího prezidenta pak zůstává fenomén předvolebních výzkumů, které po neúspěchu v roce 2016 čelily velké výzvě v podobě pokusu o návrat ztracené reputace.


Zmatení modrých a bílých límečků


Americké prezidentské volby jsou tradičně velkým a drahým divadlem, během kterého je jisté pouze to, že nic není až zas tak jisté. Emocionální kampaně podpořené životními příběhy jednotlivých kandidátů je sice ve velké míře předurčují k úspěchům ve velké většině států, kde je volba v zásadě formální záležitost a pouze se čeká na okamžik, kdy se mapa zbarví do modra či do červena, nicméně zde o to důležitější roli hrají tzv. Swing states, ve kterých se každé čtyři roky rozhoduje. Florida. Ohio. Pensylvánie. Právě tam směřují kandidáti své poslední minuty kampaně ve snaze urvat zde vítězství, mnohdy pouze o tisíce hlasů.


Oproti mnoha poměrným volebním systémům v kontinentální Evropě má americká tradice jednokolového většinového systému, kde vítěz bere vše, své opodstatnění, které souvisí především s velkou soutěživostí, tedy samotnou povahou anglosaských národů. Podobně je tak tomu např. při parlamentních volbách ve Velké Británii. Systém dvou stran je pro Středoevropana něčím neznámým a často nepochopitelným. Faktická neexistence středových stran (kandidátů) a větších alternativ na stejném pólu stranického spektra nedovoluje voličům přílišnou re-orientaci jejich politických názorů během celého života. Pokud jste postarší farmář z Tennessee, s velkou pravděpodobností budete volit republikány. Pokud mladý architekt z New Jersey, bude z vás spíše kovaný demokrat.


Soutěživost obou světů zůstává dlouhodobě stejná, ale soutěžní hřiště se mění zásadně. V souvislosti s neustupující globalizací se ekonomická štěpná linie, tolik typická při všech volbách prvního řádu, stále častěji dostává do pozadí na úkor kulturní štěpné linie. Není už to vždy souboj levice s pravicí o podobě daní a struktuře sociálního systému, je to souboj (kulturního) protekcionalismu a globalizačních snah. Souboj konzervativců a progresivních liberálů. Fenomén nové levice dostává paradoxní rozměr v kontextu podpory ze stran velkých korporací, republikánský volič je dnes zase častěji člověkem práce.


Nevděčná role výzkumů


Málokdy byly výzkumy veřejného mínění pod palbou kritiky tak, jako v roce 2016 po prezidentských volbách. Obvyklá interpretace se často omezila na pouhé konstatování faktu, že ve volbách vyhrál jiný kandidát, než agentury předpovídaly. Což je sice pravda, ale pouze částečně.

Systém amerických prezidentských voleb je fakticky složen z 51 separátních voleb, kde nerozhoduje absolutní počet získaných hlasů (popular vote), ale počet zvolených volitelů (electoral college), jež po vítězství v daném státě automaticky připadnou tomu kandidátovi, který v něm zvítězí. Tedy alespoň tomu tak v naprosté většině případů v minulosti bylo, i když i zde lze najít pár „odpadlíků“, kteří z různých důvodů volili proti kandidátovi nominovanému za daný stát. Jeden z důvodů byl mimo jiné i ten, když v roce 1872 tehdejší kandidát liberálů Horace Greeley v období mezi volbami a finálním přidělením hlasů od volitelů zemřel.


V kontextu těchto dvou pojmů je však nutné dodat, že popular vote agentury i v roce 2016 odhadly poměrně přesně. Tehdejší demokratická kandidátka Hillary Clinton totiž fakticky na hlasy odevzdané v celé zemi vyhrála, téměř o tři miliony hlasů a v poměru, které mnohé agentury v rámci své statistické chyby předpovídaly. Systém volitelů v jednotlivých státech však byl neúprosný a prezidentem se stal Donald Trump. I přesto zde bylo mnoho systémových výtek směrem k výzkumům volebních preferencí, které agentury více či méně úspěšně reflektovaly.


V letošním roce byl rozdíl mezi demokratickým a republikánským kandidátem ještě větší a dlouho v popular vote predikoval jasné vítězství Joe Bidena, speciálně se pak rozestup začal zvyšovat v souvislosti s dramatickou situací ohledně koronaviru. V posledních týdnech před volbami však Donald Trump začal mírně stahovat, což reflektoval i poslední výzkum Ipsosu, který velmi přesně odhadl zisk Joe Bidena a pouze mírně podhodnotil procenta pro Donalda Trumpa. Opět však v rámci statistické chyby.


Výsledky Ipsos výzkumů naleznete zde a zde. Výzkum z 29.10. - 2. 11. probíhal již během voleb a kombinoval dotazované výsledky odevzdaných hlasů s dotazovanou preferencí. Reálné výsledky voleb lze najít zde.



Stydlivý volič a metodologická alchymie


Výzkumy volebních preferencí mají jednu velkou nevýhodu, která je jejich společným znakem od Bolívie až po Indonésii. Mnozí novináři i široká veřejnost od nich očekává, že předpoví výsledky voleb, což je však ambice, která je často nenaplnitelná už z podstaty toho, že se velká část voličů reálně rozhoduje o své volbě až v posledních dnech či hodinách. Často tak tomu je i v České republice. V souvislosti s americkými prezidentskými volbami se pak mluví o několika kritériích, která zásadně ovlivňují (ne)úspěch jednotlivých agentur.



1) Kdo na výzkumy odpovídá?

Existují různé teorie o tom, že již v roce 2016 agentury nedokázaly dostatečně přesvědčit voliče Donalda Trumpa, aby se výzkumů účastnili. To ve svém důsledku vedlo k jeho podcenění, a nakonec i celé diskuzi o přesnosti naměřených dat. Fenomén stydlivého voliče koneckonců známe dost dobře i u nás a je typický především pro voliče extrémistických stran – často se pak objevoval na začátku 90. let, kdy přiznání k volbě KSČM bylo jistým zapřením společenských hodnot, které v té době neměly alternativu. Zastánci této teorie v případě Donalda Trumpa argumentují tak, že mají jeho voliči přirozenou nedůvěru k výzkumům a nejsou ochotni na nich participovat. Odpůrci této teorie pak připomínají, že být voličem Trumpa například v Kentucky není nic, za co by se měl tamní rodák stydět, proto i ve výzkumech nemusí lhát. Pravda bude zřejmě někde uprostřed.


2) Je dobře zvolená metodika?

Nejčastěji používanými metodami výzkumů jsou v případě amerických voleb online nebo telefonické dotazování. Obě metody mají svá specifika a mohou na ně odpovídat trošku odlišné typy lidí. Reprezentativita se však dá zaručit poměrně dobře u obou z nich a výsledky jsou srovnatelné. Mnohem důležitější, než samotná metoda, je poté správné určení kvót, respektive jejich provázání. Oproti roku 2016 se v letošním roce agentury mnohem častěji soustředily na to, aby měly vzorek reprezentativní z hlediska vzdělání, často provázané s věkem. Nutné je samozřejmě dodržovat i další základní proměnné, jako je pohlaví, region či velikost sídla. A ten, kdo sledoval přímé přenosy amerických televizních stanic se sčítáním hlasů, si musel uvědomit, jak moc je právě velikost sídla zásadní pro pravděpodobnost volby dané strany.


3) Co se děje s daty?

Výpočet volebního modelu je bez přehánění velká alchymie. Každá agentura si udržuje své neveřejné know how v této oblasti, které je většinou vykoupeno mnoha předchozími nezdary. Předpoklad, že se nasbíraná data odreportují bez další práce, je především při výzkumech volebních preferencí daleko od reality. Tedy měl by být. V první řadě je nutné definovat, kdo je vůbec pravděpodobný volič a jakou váhu jeho odpovědi přiřadíme, jelikož deklarovaná volební účast bývá často nadhodnocená oproti realitě. Důležité je rovněž aplikovat tzv. politické vážení, které na základě minulého volebního chování jednotlivých respondentů velmi dobře dokáže asistovat při výsledné tvorbě modelu. V neposlední řadě pak musí být data dovážena sociodemograficky, pokud není sběr dle kvótních kritérií zcela přesný. Pokud některý z daných aspektů chybí, je ohrožena přesnost výsledků. A např. právě politické dovažování zatím v amerických volbách není takovým standardem, jak by si zasloužilo.


Výše zmíněné body dávají dohromady mix, ve kterém se rozhoduje o řádu desetin procent. Nepřesný volební výzkum může být velmi nevděčné PR, které proslaví konkrétní agenturu způsobem, kterým si určitě nepřála. V tomto bodě je však nutné se našich kolegů z agentur zastat. Často jsou totiž výzkumy poměrně přesné a výsledky se bezpečně pohybují v rámci statistické chyby. Interpretace a nepochopení celého příběhu ze strany médií je však druhá věc. Nezdar je totiž na titulcích novin vděčnějším tématem než úspěch.


Michal Kormaňák

©2019 by Ipsosknow.